Vyhledávání


Analýza uživatelů a užívání městského veřejného prostoru hl. m. Prahy

Řešitelé: Zdeněk Uherek a Veronika Beranská - oddělení etnických studií, zadavatel Otevřená spoleřnost, o. p. s.

 

Veřejný prostor je míněn zásadně jako volně přístupné prostředí (v nejširším slova smyslu), v němž se odehrávají veškeré projevy městského života. Veřejný prostor je chápán jako forma (povětšinou hmotné prostředí města), tak i (jeho) obsah (děje, příběhy, činnosti); jedno nelze oddělit od druhého, jedno ovlivňuje druhé.

 

Základním cílem, který si práce a aktivity s ní spojené kladou, je napomoci zlepšení kvality městského veřejného prostoru na území hlavního města Prahy a zintenzivnění jeho pozitivního užívání. Měla by mimo jiné identifikovat zájmy obyvatel města, jejich představy o užívání veřejného prostoru a překážky, které jim brání vlastní představy realizovat. Měla též identifikovat nejen postoje a názory, ale též reálné chování uživatelů, které se v různých typech veřejných prostor liší.

Základní otázkou práce je, jaké specifické představy o užívání veřejného prostoru Pražané mají a jak se na jeho využívání účastní. Cílem analýzy je zjistit, co Pražané ve veřejném prostoru dělají a co říkají, že dělají. Pojmenovat aktivity a postoje k nim a kromě negativního (jež je k řešení) identifikovat i pozitivní (na čem je možno stavět).

Při své práci jsme se mimo jiné pokoušeli:

-          identifikovat skupiny uživatelů městského veřejného prostoru;

-          zjistit podmínky, které cílové skupiny, včetně jednotlivců, potřebují pro svoji aktivní a pozitivní účast na jeho užívání;

-          identifikovat pozitivní a negativní příklady;

-          definovat nosná témata programových oblastí, která budou základem pro další kroky programu.

 

Práce čerpá z předností kvalitativních etnografických metod. Jejich základem je pozorování, resp. zúčastněné pozorování, které se realizuje tak, že badatel se bezprostředně zúčastní terénní situace, o níž má získat data. Vzhledem k bezprostřední přítomnosti v dané sociální situaci může získávat přímá zraková, sluchová a další smyslová data a do určité míry získat obdobný vjem nebo prožitek, který mají studovaní aktéři sociální situace. Výzkumná praxe „být při tom“ se zdá velmi jednoduchá a přirozená a zároveň je jednou z nejpřesnějších a nejsofistikovanějších výzkumných metod, o níž vědci z některých oborů mohou jen snít (například etologové). Pozorování s prvky zúčastněného pozorování aplikovalo při výzkumech veřejného prostoru již několik badatelů. Zvláště je třeba připomenout práce Williama H. Whyta (Whyte 1980; 2009), z nichž zejména kniha The City: Rediscovering the Center posloužila jako srovnávací materiál při formulování závěrů podobně jako Sampsonovo a Raudenbushovo pozorování sociální patologie v Chicagu (Sampson, Raudenbush 1999).

Při výzkumu chování Pražanů na veřejných prostorech jsme současně akcentovali, že lidé frekventovaně něco jiného dělají a něco jiného říkají, že dělají a že jinak vypovídají za diferencovaných sociálních situací – v rozhovoru mezi čtyřma očima, v kolektivu, jinak do dotazníkového formuláře, a používají při tom celou řadu pojmů, jejichž význam posouvají oproti odborné terminologii. Analýzy, jakým způsobem lidé sami o sobě vypovídají a jak filtrují informace při sociálních interakcích, studoval například Erving Goffman (Goffman 1963, 1971). Relevantní informaci lze proto získat zpravidla pouze kombinací metod a několikastupňovým sběrem dat, jejichž analýzy se navzájem korigují. Tento postup jsme zohlednili i v našem výzkumu.

Nejprve jsme uskutečnili obsahovou analýzu pojmu veřejný prostor a znovu se vrátili k tomu, jak je téma artikulováno v odborném diskurzu a v zákonných normách. S vymezeným pojmem jsme následně pracovali v diachronní perspektivě a zjišťovali proměny jeho obsahu v čase a v různých historických epochách. Zjistili jsme tak jednak jeho variabilitu a současně pak jeho závislost na dalších sociálních procesech. Tyto poznatky jsme se pokusili následně zohlednit při analýze současných jevů.

Na vymezení pojmu a jeho zasazení do historického kontextu navázalo ověřování získaných poznatků a zjišťování, jakým způsobem s pojmem veřejného prostoru pracuje širší veřejnost. Nejprve jsme pracovali v kolektivu formou focus group. První focus group, která proběhla v červnu 2013, ukázala směry, jakými obyvatelé města pojem veřejného prostoru konceptualizují, ale také jak veřejné prostory v Praze hodnotí. Získané poznatky byly ověřeny a rozšířeny prostřednictvím ankety, která probíhala paralelně s pozorováním a která byla jako jediná zpracovávána kvantitativními metodami. Vzhledem k rozsahu vzorku stanoveného na 200 respondentů a vzhledem k jednoduchosti otázek jsme v anketě zjišťovali jen četnosti v prvním třídění a nesnažili se pracovat složitějšími analytickými metodami. Přesto anketa přesvědčivě dokreslila spektrum postojů, které deklarovali respondenti při focus group.

Pozorování bylo nejvýznamnějším zdrojem dat. Probíhalo v období červenec až říjen 2013 a některá pozorování jsme doplňovali ještě v listopadu a prosinci téhož roku. Pozorování proběhlo ve 12 pražských lokalitách a jako jediné zachycovalo se všemi svými limity nikoli to, co lidé říkají, že dělají, ale co lze pozorovat, že dělají. V terénu byly pořizovány záznamy formou časových snímků a jednotlivé popisy při pozorováních byly shromažďovány v písemné podobě. K popisům situací byla pořizována fotodokumentace. Výsledky analýzy zpráv z pozorování a vizuálního materiálu z pozorování byly porovnávány s výpověďmi aktérů při anketě a focus group a pečlivě sledovány rozpory.

Data vzniklá kombinací metod jsme následně doplnili rozhovory s význačnými individualitami, které tvůrčím způsobem do tvorby veřejného prostoru zasahují. Výsledky takto vzniklé byly dále konfrontovány s literaturou, dalšími sekundárními zdroji a dobrými příklady a posléze shrnuty do závěrů a doporučení, které byly diskutovány se zadavatelem na průběžné schůzce a na závěrečné focus group.

Kombinací metod jsme se pokusili předejít zbytečně velkým zkreslením a především ničím nepodloženým „senzačním“ objevům. Naším cílem bylo poskytnout data, s nimiž bude možné dále pracovat s vědomím limitů, na něž upozorňujeme.

Přejete-li si zobrazit závěrečný výstup, klikněte zde.

 

 

Z publikací Etnologického ústavu